Tentokráte si Veronika Uhrová ze ZŠ Povážská Strakonice vyzkoušela roli opravdového novináře a napsala článek o tom, jak její školu navštívili lidí z občanského sdružení, které pomáhá nevidomím lidem.
Ve čtvrtek 9. dubna se nám v ZŠ Povážská představili lidé ze společnosti Tyflokabinet České Budějovice a z občanského sdružení Vodicí pes z Brna. Řekli nám, co a proč dělají. Pomáhají nevidomým.
Představili nám různé pomůcky pro nevidomé, například přístroj, který rozlišuje barvy, nebo říká, kde se člověk právě nachází. Ale co jsem velmi obdivovala, byla kniha pro slepé. Viděla jsem nějaké vystouplé tečky. Měla jsem problém hmatem rozeznat jejich rozmístění, a když nám pak řekli, že nevidomí čtou hmatem rychleji než my očima, nemohla jsem uvěřit. Obdivuhodné. Pak nám dali papírek s abecedou a pod ní byla abeceda Brailleovým písmem. K tomu jsme dostali papírek s textem v tomto písmu, ten jsme měli přečíst. Bylo to zábavné, ale i těžké. Ukázali nám také, jaké jsou pro slepé lidi pomůcky na počítači - ten jim text přečte, nebo si písmo mohou hodně zvětšit a také si mohou změnit pozadí za textem. Text si nevidomí neověřují jen posloucháním textu, ale i pohmatem na přístroji, který jim ukazuje v Brailleovu písmu, co napsali. Proto je pro ně důležité vědět, kde je co na klávesnici. Říkali nám, že zrovna vyučují slepého chlapce na počítači, aby mohl chodit do školy. Ale to nebylo všechno. Ještě jsme měli ukázku vodicích psů - předvedli nám, jak se takoví psi cvičí i to, jak se máme chovat, když na ulici potkáme nevidomého s vodicím psem. Na konci přednášky jsme si jednoho psa mohli pohladit.
Byl to pro mě i všechny ostatní silný zážitek a především jsem si uvědomila, že přání zdraví, které občas považujeme za frázi, je opravdu to nejdůležitější, co si v životě můžeme přát.
Veronika Uhrová, ZŠ Povážská
